DŘEVO
Nabízíme výrobky z bukového, dubového, hruškového, jasanového, olivového nebo bambusového dřeva. V závislosti na konečném použití mohou být voskované nebo olejované.
Bukové dřevo - je pevné, tvrdé, lehce obrábitelné. V Evropě je nejčastěji využívaným dřevem na kartáče, kartáčky, hřebeny apod., protože je v našich podmínkách nejdostupnější. Nevýhodou je, že při dlouhodobém zamokření začernává.
Hruškové dřevo - je typické svojí načervenalou barvou. Stejně jako bukové dřevo také začernává, je-li dlouhodobě vystaveno vlhku.
Termodřevo je speciálně upravené dřevo. Jedná se o starou techniku, kdy se dřevo jakoby „upeče“ ve speciální atmosféře při teplotě více než 250°C. Dalo by se to přirovnat ke karamelizování cukru – dřevo změní svoji strukturu tak, že se uzavřou póry a stává se odolným vůči vlhkosti. Tento jev je poměrně starý a využívali jej i Indiáni. V našich končinách je běžné opalování spodních částí kůlů do plotu, když že takto lépe odolávaly vlhkosti.
Přestože vědecky byl tento jev popsán již ve 20. letech 20. století, dočkal se svého využití až v 90. letech.
Dřevo se stává po této úpravě odolným vůči vlhkosti v celém svém objemu, odolné vůči houbám a hmyzu, je lehčí a neštěpí se – vlastnosti takto upraveného dřeva jsou podobné tropickému dřevu. Po úpravě má dřevo tmavou barvu, která zešedne při expozici UV záření (zejména fasády domů) a jemně voní kouřem. Využívá se tam, kde je dřevo vystavováno vlhkosti – sauny, koupelny a pod.
Hlavní výhodou je, že takové dřevo již nepotřebuje žádnou chemickou úpravu. Ale občas jej můžete přetřít jedlým olejem nebo přírodním voskem.
Olivové dřevo je typické svojí měkkou medovou kresbou. Je příjemné na dotek, ale přitom je to nejtvrdší dřevo z evropských dřevin. Na dřevařskou výrobu jsou uvolněny pouze staré stromy, které jsou již při konci svého života a už neplodí.
Bambusové dřevo – je nejudržitelnější zdroj dřeva. Rychle roste, je pevný, odolný, cenově dostupný. Ke svému růstu vyžaduje málo hnojiva a vody. Na druhé straně, momentálně je jeho primárním zdrojem Čína, proto je třeba jej dovážet na velké vzdálenosti.
ROSTLINNÁ VLÁKNA
Tampico se získává z žebrovaných listů z agavy, která roste na pláních Mexika. Vlákna velmi dobře drží tvar a používají se na výrobu kartáčů na rajbání a čištění všude tam, kde je důležitá odolnost vůči vysokým teplotám.
Palmyrové vlákno pochází z listů palmy z Indie a Sri Lanky. Dřeň z kmene této palmy obsahuje spoustu škrobu, čehož se využívá při přípravě sága. Ságo je náhradou za obilninovou kaši v oblastech, kde se pěstuje. Palmyrové vlákno je, podobně jako všechna rostlinná vlákna, odolný vůči vlhkosti. Používá se zejména do košťat na zametání ulic. Obvykle se však smíchává s jinými typy vláken do kartáčků (na zeleninu, čištění apod.) pro jeho pružnost a pevnost a tvoří tvz. směsové vlákno.
Arenga se získává z listových vláken asijské cukrové palmy. Její přírodní barva je tmavě šedá až černá. Arenga je nejměkčí a nejjemnější z palmových vláken, a zároveň je dost pevná a pružná. Je ideální pro výrobu kartáčků a košťat pro venkovní použití.
Sisal pochází z vláken mexické palmy. Používá se k masáži ve formě houbiček, rukavic a pod. Obvykle se nepoužívá k výrobě štětin do kartáčů.
Čirok označovaný také jako rýžová sláma, pochází z Balkánské obilniny rodu Sorghum a obsahuje vrchní část rostliny spolu s vrcholovou metlinou. V německých zemích se objevil až v 60. letech 20. století spolu s balkánskými emigranty...
Rýžový kořen je název zavádějící, jelikož se jedná o vlákna trávy pocházející z Mexika a s rýží nemá nic společného. Jedná se o extrémně tvrdá vlákna, která se používají při výrobě kartáčů na rajbání.
Kokosové vlákno se získává z kokosového ořechu – z vrstvy nacházející se mezi skořápkou a samotným ořechem. Mohou dorůst až do délky 30cm a používají se k výrobě rohoží a kartáčků na čištění.
Lufa se získává ze subtropické dýňovité rostliny odstraněním pletiv tak, aby zůstala pouze dřevnatá vlákna. Používá se k výrobě houbiček na nádobí a k masáži těla.
Celulóza je vláknitý polysacharid, který je součástí buněčných stěn rostlin. Získává se odstraněním ostatních látek (zejména ligninu) ze dřeva. Je hlavní složkou papíru. Vyrábí se z ní viskóza a celofán.
Bavlna se získává z plodů keře - bavlníku, který roste v teplých oblastech Země. Byla známa již ve starém Egyptě, kde si z ní dělaly oděvy. Do Evropy se dostala až koncem středověku. Dnes je součástí většiny textilií. Její vlákna mají velkou nasákavost.
Len je dnes na ústupu, protože jeho pěstování je náročné, ale jeho vlastnosti z něj dělají materiál budoucnosti. Lněná vlákna jsou pevná, dobře odolávají mechanickému poškození, příjemně chladí a používáním se jeho vlastnosti ještě zlepšují.
ŽIVOČIŠNÉ ŠTĚTINY
Všechny štětiny a vlasy jsou před zpracováním čištěny, drhnuty a česány v nákladném několika krokovém procesu.
Srst z domácích prasat nebo divoce žijících divočáků je podstatně hrubší a tvrdší u kořene než u volného konce. Podle potřeby se tedy využívá vyšší nebo nižší část štětiny.
Kartáče na vlasy se vyrábějí výlučně ze srsti divočáků, která je svou strukturou podobná vlasům, a proto dokáže navázat na sebe nadměrný maz z pokožky.
Silné vlasy z ocasu koně jsou velmi vhodné pro kartáče na pavučiny, košťata a kartáčky na ruce. Měkké vlasy z hřívy jsou mimo jiné vhodné pro výrobu kartáčů na leštění bot.
Vlasy z čínské dlouhosrsté kozy jsou to nejjemnější, co naleznete v kartáčích. Jejich měkké vlasy naleznete v prachovkách, štětcích na líčení či kartáčcích na vlasy pro miminka.
Klasickým materiálem pro štětky na holení je srst ze zad jezevce. Má zakulacené hroty, a proto nemůže poškrábat a podráždit citlivou pokožku obličeje.
Pštrosí peří - peří má žebříkovou strukturu, která zachycuje prachové částice. Prachovky jsou určeny k oprašování jemných předmětů, knih.